Mercedes Sosa: hlas Argentiny

Dětství a mládí: první kroky v hudbě

Kmen Diaguita, který již po staletí žije na jihoamerickém kontinentu, byl vždy chudý: zemědělství, chov dobytka a keramika jsou i dnes jejich hlavními zaměstnáními.

Tvrdá práce od rána do večera, aby si vydělali pár pesos na jídlo, a večer a o svátcích – zpěv za doprovodu kytary a tanec; to jsou jediné možnosti, jak si odpočinout, a nabízejí malý únik z kruté reality ... Takový je jejich způsob života a Diaguita neznají nic jiného.

V takové rodině se 9. července 1935 narodila dívka – tmavá pleť, černé vlasy a silný hlas – stejně jako všechny ostatní děti prostého farmáře a pradleny z argentinského města San Miguel de Tucumán. V souladu s tradicemi katolicismu dostala hned dvě jména: Haydée Mercedes.

Své celé jméno však dívka slýchala jen zřídka. V nejbližším okolí se budoucí zpěvačka jmenovala Marta: jak si později sama vzpomínala, šlo o jakýsi kompromis mezi jejími rodiči. Ti se totiž nemohli rozhodnout, jak dívku pojmenovat – otec chtěl dát dceři jméno Haydée Mercedes, matka ji chtěla pojmenovat Marta. Otec „zapomněl“ na jméno navrhované matkou, když chtěl dítě zaregistrovat, a požádal ji, aby zapsala jméno, které si přál. Matka mohla svou dceru nazývat Marta pouze doma.

O několik desetiletí později se stala známou po celém světě jako La Negra – tak ji nazývali její miliony obdivovatelů kvůli jejím nádherným černým vlasům.

Rodina Mercedes Sosa byla chudá, ale přátelská. Pracovali do vyčerpání, ale vždycky zbyl čas na písničku nebo tanec. Malá Marta byla neobvykle hudebně nadaná a pohyblivá. Od malička krásně zpívala a pravděpodobně neexistoval jediný tanec, který by nezvládla. Písně se učila okamžitě nazpaměť: když někde uslyšela melodii, dokázala ji perfektně zazpívat.

Kdyby nebylo jedné náhody, stala by se jako její matka pradlenou nebo by musela jako její otec pracovat na cukrových plantážích. Patnáctiletá Mercedes byla požádána, aby na městské akci vystoupila jako náhrada za nemocného účastníka. Úkol byl náročný – neměla zpívat žádnou populární píseň ani lidovou píseň, ale argentinskou národní hymnu!

Mercedes nejenže dosáhla vynikajících výsledků, ale také si ji všimli a pozvali ji do pěvecké soutěže regionální rozhlasové stanice. Vyhrála, a to nebylo jen uznání jejího talentu; dívka byla pozvána, aby zazpívala v jedné z rozhlasových stanic. Tajně, před svou rodinou, souhlasila. Proč tajně? Martini rodiče byli horliví katolíci s velmi přísnými názory na výchovu svých dcer.

Pravda však vyšla najevo – otec náhodou zjistil, kam jeho dcera šla. Vypukl skandál. Jak nehorázné, že dívka z počestné rodiny pobíhá po městě a baví celé město písničkami. Mercedes však trvala na svém a rodina ustoupila.

Dva měsíce dostávala smluvní plat za to, že v určité dny zpívala v místním rozhlasovém studiu. Byl to Martain první příjem – nyní přispívala do rodinné pokladny.

Následovalo mnoho dalších soutěží, mnoho vítězství, ale toto – ten první – zůstal v paměti obzvláště: V rozhovorech a publikacích se často vzpomíná na její první úspěch.

La Negra na vrcholu

V polovině 50. let začalo v Latinské Americe dlouhé období velkého zájmu o folklór – lidové písně a tance. Hudebně byly strhující rytmy argentinského tanga nahrazeny melodickými indiánskými melodiemi a písněmi z dělnických čtvrtí po celé zemi.

Mercedes byla na vrcholu slávy: dostávala četná pozvání na koncerty a soutěže – nyní ji znali po celé Argentině. La Negra však v té době ještě nemohla určit směr své práce: její talent byl všestranný.

Rozhodnutí padlo po setkání s hudebníkem Oscarem Matusem, který se brzy stal nejen jejím partnerem na jevišti, ale také jejím manželem. Zpěvačka se rozhodla pro lidovou hudbu – zde se její hlas a talent projevily nejlépe.

O něco později se k duu připojil Armando Gómez – muž a básník, který napsal texty k mnoha jejich písním.

V roce 1957 se Mercedes a Oscar stali rodiči. Narodil se jim syn Fabián. Byl jediným dítětem Mercedes Sosa. Po několika letech Oscar rodinu opustil. La Negra se ještě dvakrát vdala, ale další děti už nechtěla.

Prvním milníkem v profesní kariéře mladé zpěvačky byl rok 1959, kdy vydala své první CD – La Voz de la Zafra. Její manžel, Manuel Oscar Matus, se podílel na jeho vzniku a nahrávání: působil jako skladatel a interpret v několika rolích. Texty písní napsal Armando Gomez.

Nueva Canción: Jednoduché písně o důležitých věcech

Když Mercedes rozpoznala rostoucí zájem o umění latinskoamerických národů, rozhodla se vytvořit nový hudební žánr. Zpěvačka měla v plánu spojit tradice lidových melodií a poezii dělnických čtvrtí.

Nueva Canción se jmenovalo toto hudební hnutí, které se nakonec stalo populárním ve všech latinskoamerických zemích. Romantické, melodické skladby byly věnovány jednoduchým, ale pro každého člověka důležitým věcem – životu, lásce, dobru a zlu, naději a víře v to nejlepší. Canción Con Todos (Píseň pro všechny) se stala jakousi hymnou tohoto hnutí.

Zpěvačka vždy zdůrazňovala, že zpěv pro ni není tolik talentem jako spíše osobní potřebou. Sama sebe proto označovala jako Cantora: ta, která nemůže jinak než zpívat – prostě musí to dělat! V jednom rozhovoru La Negra jednou řekla:

Ve skutečnosti jsem se narodila, abych zpívala, můj život se skládá z ničeho jiného než ze zpívání, hledání písní a jejich zpívání.

Repertoár Mercedes Sosy se postupem času stále rozšiřoval. Zahrnovalo nejen lidové písně, ale také skladby na básně nejlepších latinskoamerických básníků 20. století – Violety Parry, Pabla Nerudy a Miltona Nascimenta.

Celosvětový úspěch a exil

Písně Mercedes Sosa se brzy staly známými po celém světě. Rozvrh zpěvačky pro její turné byl stále nabitější: měla stále méně času, který mohla trávit doma. Její koncerty byly vyprodané nejen v Argentině, ale také v Chile, Venezuele, Brazílii a dalších zemích kontinentu. Vydávala jedno album za druhým: jen v letech 1962 až 1971 jich bylo deset.

70. léta se v Latinské Americe stala pro několik zemí obdobím nejtěžších zkoušek. V roce 1973 se v Chile chopil moci Augusto Pinochet: V zemi několik desetiletí vládla vojenská diktatura.

Došlo k četným zatčením intelektuálů, básníků a zpěváků – těch, kteří nedokázali mlčet. V září téhož roku byl brutálně zavražděn chilský zpěvák Victor Jara. I on patřil k hnutí Nueva Canción – byl stejně smýšlejícím stoupencem argentinské zpěvačky.

La Negra odmítla vystupovat v Chile, dokud zemi vládli katové. Teprve v 90. letech, když Pinochet odstoupil, Mercedes tam vyrazila na turné.

Stejná zkouška, vojenský puč, byla připravena i pro Argentinu. Zatímco v zemi panoval relativní klid, Mercedes Sosa pokračovala ve svých rozsáhlých turné.  Již překročila hranice latinskoamerického kontinentu a odehrála své první koncerty v Evropě.

Vystoupení La Negry v Barceloně v roce 1975 byla skutečnou senzací pro náročné a rozmazlené španělské publikum: Všechny koncerty byly vyprodány. Poté vystupovala ve Francii, Itálii, USA a mnoha dalších zemích po celém světě a všude byla zpěvačka přijata s potleskem a nadšením.

V roce 1976 skončil pokojný život v Argentině: Jorge Videla se chopil moci a vydal se stejnou cestou jako Augusto Pinochet. Začalo pronásledování intelektuálů a umělců.

Také Mercedes Sosa se dostala pod palbu: Bylo jí zakázáno vystupovat a její desky byly staženy z prodeje. Měla však velkou odvahu – navzdory všemu neopustila Argentinu a takřka se skrývala v podzemí. Během jednoho takového tajného koncertu byla Mercedes zatčena, ale z nějakého důvodu nebyla uvězněna. Opustila Argentinu a přestěhovala se do Evropy; nic ji tam nedrželo, protože její druhý manžel zemřel v roce 1978 .

Zajímavé je, že ačkoli je zpěvačka označována za hlas odporu, nikdy se nepovažovala za politickou osobnost. Anette Christensen, autorka Sosaovy biografie, ji cituje takto:

Věřím v lidská práva, nespravedlnost mě bolí a toužím po skutečném míru. Nikdy jsem se nepovažovala za politickou osobnost. Vždy jsem zpívala upřímné písně o lásce, míru a nespravedlnosti. Bohužel se někteří lidé cítí ohroženi samotnou pravdou.

Ve Francii mohl Mercedes konečně naplno využít svůj potenciál. Ve své domovské zemi, kde nadále zuřila Videlaova diktatura, byli silně cenzurováni: posluchači se dostalo jen několik písní.

Zpěvačka se v roce 1982 na krátkou dobu vrátila do Argentiny, když se vláda diktátora doslova chýlila ke konci. Ti, kteří Mercedes po léta pronásledovali, na ni nyní neměli čas – byli zaneprázdněni záchranou sebe samých. Mercedes Sosa odehrála celou řadu dlouho očekávaných koncertů a pak okamžitě odjela, pravděpodobně proto, že nechtěla pokoušet osud. Celý rok následovaly turné v Brazílii a Španělsku.

Teprve v roce 1983, když definitivně padla diktatura a k moci se dostala civilní demokratická vláda Raúla Alfonsiny, se zpěvačka definitivně vrátila do Argentiny. Od té doby žila až do své smrti trvale v Argentině a pouze příležitostně vyjížděla na turné a na pozvání na koncerty všeho druhu.

Díla v 80. a 90. letech

Mercedes Sosa dosáhla vrcholu své kreativity v 80. letech. Během 10 let vydala 13 alb, která nahrála sama nebo společně s dalšími slavnými umělci. Zpívali s ní některé skutečné legendy naší doby – Luciano Pavarotti, Andrea Bocelli, Francesco Battiato, Shakira, Sting a mnoho dalších.

Tyto spolupráce jí daly příležitost ukázat ty nejneočekávanější stránky jejího obrovského talentu. Podařilo se jí vyzkoušet si různé žánry a předvést rockové, popové i operní skladby.

Zpěvačka, která již byla těžce nemocná, nikdy nepřestala koncertovat a vystupovat na turné. Byla oceněna potleskem v Lincoln Center v New Yorku a v Théâtre Mogador v Paříži; její nádherný hlas zazněl v Sixtinské kapli ve Vatikánu.

5. dubna 1988 vystoupil zpěvák také v Německu v Xantenu , a to ne sám, ale společně s Joan Baez a Konstantinem Weckerem. Koncert se konal v římském amfiteátru. Později byl záznam koncertu vydán na DVD pod názvem Three Worlds, Three Voices, One Vision. V současné době nejsou DVD k dispozici, ale koncert je nyní volně dostupný na YouTube.

Na počátku 21. století pokračoval úspěch La Negra: v roce 2002 byly vyprodány všechny plánované koncerty v Carnegie Hall (New York) a v Koloseu v Římě vyprodány.

V roce 2008Che, který je věnován životu a osudu argentinského revolucionáře Ernesta Che Guevary. Píseň se jmenovala „Balderrama“.

Je úžasné, jak tato žena našla dostatek energie pro svou práci: dokázala skloubit svou pěveckou kariéru s rozsáhlou veřejnou činností. Několik let byla velvyslankyní UNICEF v Latinské Americe a angažovala se v oblasti lidských práv. Ty byly pro Sosu nejdůležitější hodnotou a tím, čím se zapsala do paměti.

Nejsem politická zpěvačka v tom smyslu, že bych vystupovala na jevišti a hlásala své světové názory. Nejsem zpívající leták. […] Jako myslící bytost však vidím i rozpory ve světě. Proto se zasazuji o lidskost.

Ve svém rodném městě Tucumán byla Mercedes Sosa jmenována čestnou doktorkou tamější univerzity. Další ocenění, která v různých obdobích získala za svou účast na humanitárních akcích, jsou nesčetná. Byla to úžasná žena, ta skromná žena s kytarou.

Neplač pro mě, Argentino

Zpěvačka zemřela 4. října 2009. Krutým osudem se tak stalo právě v den narozenin Violety Parry, básnířky, jejíž básně Mercedes tak milovala. „Selhání více orgánů“ bylo vysvětlení lékařů pro smrt hlasu Latinské Ameriky. La Negra se celým svým srdcem věnovala umění a lidem, za jejichž práva tolik let bojovala, bez ohledu na své vlastní zdraví.

Tisíce lidí přišly rozloučit se s Mercedes Sosa: Po tři dny přicházeli do paláce Národního kongresu nejen lidé z Buenos Aires, ale i z nejvzdálenějších koutů Argentiny, aby jí vzdali poslední hold. Rozloučit se se zpěvačkou přišli také prezidenti několika latinskoamerických zemí – Cristina Kirchnerová, Hugo Chávez, Veronica Jeria, Luis da Silva. O smrti zpěvačky informovala také německá média, včetně časopisu Stern.

Ve své závěti zpěvačka požádala, aby nebyla pohřbena, ale zpopelněna a její popel rozptýlen v jejích třech oblíbených městech v Argentině – Tucumán, Mendoza a Buenos Aires. Tucumán, protože tam strávila své dětství a mládí, Mendoza, protože tam začala její pěvecká kariéra a narodil se její syn Fabián, a Buenos Aires, protože tam strávila zbytek svého života.

Mercedes není zapomenuta ani dnes. V roce 2011 bylo v argentinském hlavním městě otevřeno muzeum, které vedl její syn Fabián. Ve Famaillá a La Plata se nacházejí památníky této velké zpěvačky a v různých městech je po ní pojmenováno mnoho ulic.

Písně La Negry nezpívá jen ona sama. Její nejlepší skladby zpívají světové hvězdy pop music: Gracias La Vida zní skvěle, když ji zpívají Shakira, Laura Pausini a Alejandro Sanz, a Alfonsina y el Mar našla nový zvuk díky Larě Fabian. Mnoho dalších písní argentinské zpěvačky lze slyšet ve filmech a na různých mezinárodních festivalech lidové hudby. Planet si pamatuje tento hluboký a silný hlas.

Diskografie Mercedes Sosa

Mercedes vydala 35 studiových alb, 9 živých alb, 7 kompilací a 1 EP. Vystupovala sólově i s mnoha slavnými umělci. Některá alba byla vydána posmrtně na památku této velké zpěvačky – hlasu Jižní Ameriky.

Максимальна кількість рядків:

Mercedes Sosa poslouchat