Francie

Zde vynalezli film a letectví, gilotinu i dámské punčocháče. V této zemi lidé umí zpívat a vtipkovat. A francouzština je považována za druhý nejkrásnější jazyk na světě. Bienvenue en France!

Obecné informace

Ti, kdo se domnívají, že Francie je výlučně evropský stát, se velmi mýlí. Ačkoli se její větší část nachází v západní Evropě, několik zámořských území a departementů patří Francii již od dob monarchie. Jedná se převážně o ostrovy, ale existuje také územní celek v Latinské Americe — Guyana. Jedná se o největší zámořský region Francie.

Historický přehled

Francouzské dějiny představují přibližně 1500 let úpadku i rozkvětu, intrik, náboženských a evropských válek, jakož i tří revolucí. Původně to byla země Galů a Iberů. Později se stala jednou z vnějších provincií Římské říše, kterou připojil Julius Caesar během galských válek.

 V 5. století Frankové pod vedením krále Chlodvika dobyli Galii. Prvním krokem, který podnikl, bylo založení Frankého království.

Tento cíl se mu do jisté míry podařilo dosáhnout, avšak jeho moc přešla na správce paláce, kterým se říkalo majordomové (správci domácnosti). Potomci nových vládců — Pipin Krátký a Karel Veliký — dokázali udržet moc a vybudovat mocný stát, který se rozprostíral na jihu a západě Evropy.

V 9. století nastal úpadek říše. Její území bylo rozděleno mezi syny Karla Velikého na několik částí. Jedna část se stala panstvím Karla Lysého a o sto let později získala název, pod kterým ji dnes zná celý svět — Francie.

Poté následovalo období válek s Vikingy, kteří na severu země založili vlastní vévodství Normandie. Po střetech se skandinávskými dobyvateli došlo k řadě vnitřních náboženských válek a křížových výprav za hranice země.

V důsledku toho bylo království zničeno a zůstalo jen několik desítek slabých vévodství a hrabství. K moci se dostal rod Valois. Staletá válka s Anglií se zpočátku jevila jako potenciální úspěch pro Anglii, ale národně osvobozenecké hnutí vedené Janou z Arku vyvrcholilo vítězstvím francouzských vojsk.

Nakonec byl v zemi rozvrácené válkou obnoven mír, což se stalo výchozím bodem pro zavedení absolutní monarchie. Ludvík XI. se stal prvním králem obnovené země. Za jeho vlády se Francie začala prosazovat jako mocná země, která usilovala o vedoucí postavení ve světě.

Náboženské války postupně ustaly v 15. století. O 200 let později však země pod vládou různých králů opět prožila několik válek. Vnitřní konflikty a války v Evropě vznikaly kvůli sporům o různá území a dědictví.

V roce 1789 prošly politický, ekonomický a sociální systém Francie prvními rozsáhlými otřesy. Právě tehdy začala Francouzská revoluce. Monarchie jako forma vlády utrpěla drtivou porážku a byla nahrazena první republikou. V průběhu francouzských dějin existovaly ještě další čtyři republiky: v letech 1848–1852, 1870–1940, 1946–1952 a od roku 1952 až do současnosti. V každém z těchto období získala země novou ústavu.

Současnou Pátou republiku založil Charles de Gaulle, legendární generál a hrdina hnutí odporu. Pro Francii zůstává národním vůdcem a významnou historickou osobností dodnes.

Dnes je Francie velká evropská země, jaderná velmoc a jeden ze zakladatelů Evropské unie. Je také členem NATO a Rady bezpečnosti OSN.

Geografie a podnebí

Francie hraničí s Belgií, Německem, Lucemburskem, Švýcarskem, Monakem, Itálií, Španělskem a Andorrou. Hranice mezi Velkou Británií a Francií je námořní.

Země také leží u Atlantského oceánu, Severního a Středozemního moře a také u Lamanšského průlivu.

Podnebí této země nelze označit za jednotné. Obvykle závisí na geografické poloze jednotlivých regionů. Západní Francie má oceánské podnebí s chladným létem, mírnou a deštivou zimou, vysokou vlhkostí a častými mlhami.

Na jihu Francie převládá subtropické podnebí s suchým a horkým létem a mírnou zimou. Kontinentální podnebí obvykle panuje ve střední a východní části země, kde je léto suché a horké a zima mrazivá s malým množstvím srážek.

Obyvatelstvo, jazyk a měna

Počet obyvatel francouzské metropolitní oblasti činí přibližně 67 milionů osob. Více než 2,6 milionu žije na zámořských územích a v zámořských obcích. Hlavním městem je — Paříž, jejíž počet obyvatel činí 2,5 milionu osob. Největšími městy jsou Marseille (900 000 obyvatel), Lyon (506 000 obyvatel) a Toulouse (475 000 obyvatel).

Není možné určit přesné etnické složení země, protože pojem “národnost” má ve francouzské ústavě specifický význam, kde se označuje jako občanství. Právě proto ani v současnosti neexistují údaje o etnickém složení, jelikož je nikdo neshromažďuje ani neanalyzuje.

Oficiálním jazykem Francie je francouzština, ale nemluví se jí všude. V mnoha regionech jsou rozšířené místní jazyky. Například Bretonci mluví bretonštinou a Flamandové flámštinou. V Alsasku, které leží na francouzsko-německých hranicích, je poměrně rozšířená němčina. Francouzsky se mluví také na Korsice, ale tento jazyk obsahuje italské dialekty.

Euro je oficiální měnou Francie. Pro vstup do země je nutné mít schengenské vízum.

Pokyny

Do Francie se z evropských zemí lze dostat mnoha způsoby. Nejpoužívanějším způsobem je bezpochyby letecká doprava. Průměrná cena zpáteční letenky z Evropy bude činit přibližně 200 eur.

Zkušení cestovatelé mohou letět s přestupem nebo využít služeb nízkonákladových leteckých společností. 

Další možností je autobusová exkurze s průvodcem, kterou organizuje cestovní kancelář a která vyjde levněji.

Ubytování

Musíte počítat s nemalými výdaji, i když se chystáte ve Francii strávit jen krátkou dobu. Pobyt v této zemi je velmi drahý. A to rozhodně platí i pro odvětví pohostinství.

Turisty, kteří sem přijíždějí poprvé, nejvíce překvapují poměrně skromné podmínky v levných hotelech ve srovnání s jinými zeměmi.

Typický pokoj ve francouzském dvouhvězdičkovém hotelu je malinký pokoj s minimálním vybavením, který stojí 35–40 € za noc. Při výběru hotelu vyšší třídy je třeba brát v úvahu místní poměry. Tříhvězdičkový hotel ve Francii odpovídá italskému nebo německému čtyřhvězdičkovému hotelu. Cena bude dvojnásobná — 70–80 €.

Průměrná cena pokoje ve francouzském čtyřhvězdičkovém hotelu tedy činí přibližně 100 eur. 

Je zajímavé, že ve Francii je velmi málo pětihvězdičkových hotelů. Pouze asi 30 z nich každoročně nabízí své služby milionům turistů.

Níže uvádíme několik příkladů levných hotelů:

1. Hotel Lemon Tarascon se svými službami a vybavením podobá levnému hostelu. Pokoje s palandami jsou společné a na každém patře se nacházejí koupelny a toalety. Wi-Fi je zdarma. Je povoleno ubytování s domácími mazlíčky.
2. Hotel Eklo Hôtels Le Mans se nachází v Pays de la Loire. Každý pokoj má vlastní koupelnu a žehličku. Další služby, které moderní člověk potřebuje, jako je Wi-Fi, parkoviště a televize, jsou k dispozici za příplatek.
3. Hotel Première Classe Roissy Villepinte Parc des Expositions je dvouhvězdičkový hotel této sítě ve Villepinte, hodinu jízdy od Paříže. Pokoje jsou vybaveny klimatizací, žehličkou a Wi-Fi. Každý pokoj má vlastní koupelnu.
4. Hotel Pastoral s jednolůžkovými a sdílenými pokoji se nachází v Nice, 10 minut chůze od Národního muzea Marca Chagala. K dispozici je také společná kuchyň. Pláže na Anglickém nábřeží leží 2 km od hotelu.
5. Hotel „Luxembourg” je levný hotel v Lurdu v departementu Hautes-Pyrénées. Pokoje jsou malé, ale útulné, s vlastní koupelnou. Snídaně je zahrnuta v ceně ubytování. Wi-Fi je zdarma a je povoleno ubytování s domácími mazlíčky.

Motely a kempy — skvělá volba, pokud potřebujete ušetřit. Kempy nabízejí bungalovy a stany, které vyjdou na zhruba 350–450 eur za týden pro skupinu pěti nebo šesti osob.

Pokud máte málo peněz, ale potřebujete místo na přespání a osprchování, je hostel ideálním řešením. Ačkoli podmínky mohou být horší než v jedno- či dvouhvězdičkových hotelech, cena bude odpovídající — ne více než 12 eur za noc. Snídaně se platí zvlášť. Někdy mohou hostely mít věková omezení pro hosty.

Výlet na francouzský venkov je skvělou příležitostí nahlédnout do života venkovských obyvatel a ušetřit na ubytování. Ve vesnici vám mohou nabídnout pokoj v chambre d’hôte, malém venkovském hotelu. Jedná se o pohodlné ubytování se snídaní zahrnutou v ceně. Navíc vás to vyjde přibližně na stejnou částku jako pokoj v městském tříhvězdičkovém hotelu, ale za mnohem lepších podmínek.

Dlouhodobý pobyt ve Francii vyžaduje jiný přístup k pronájmu bytu. Rozumným řešením bude pronajmout si ubytování, které pronajímatelé nabízejí na webových stránkách zaměřených na pronájmy. První tři dny budou stát 50–70 € za noc, ale při pronájmu na delší dobu můžete získat zajímavou slevu. Čím déle si byt pronajímáte, tím větší slevu získáte.

Místa, která stojí za to vidět

Významné památky Francie jsou mistrovská díla světového významu. K popisu této jedinečné atmosféry se používají pouze ty nejvznešenější superlativy.

Paříž

Při procházkách po čtvrtích, ulicích a náměstích francouzského hlavního města můžeme spatřit jakousi miniaturu celé francouzské historie. Tato jména jsou všem známá už od dětství, i když Paříž nikdy nenavštívili.

Srdce Paříže bije na Elizejských polích, na Montmartru, na pěti královských náměstích se sochami francouzských králů a nádhernými fontánami, v kouzelné středověké ulici Rue de la Yuchette, široké jen několik metrů, a v ulici Rue Crémier, která září všemi barvami duhy.

Élysées

Tento 2 kilometry dlouhý bulvár v Paříži byl vybudován v 17. století za účelem odvodnění a zkrášlení bažinaté oblasti v blízkosti paláce Tuileries, tehdejší královské rezidence. Palác byl vypálen během bouřlivých událostí Pařížské komuny. Elysejská pole však zůstávají nejoblíbenějším místem ve francouzském hlavním městě.

Zpočátku byl bulvár velmi krátký, ale byl prodloužen až k náměstí Étual (známému také jako náměstí Charlese de Gaulla) poté, co Napoleonova Velká armáda zvítězila v bitvě tří císařů u Austerlitzu. Triumfální oblouk, navržený Jeanem Chalgrénem, je vysoký 50 metrů a nachází se uprostřed bulváru. Jedná se o nejvyšší oblouk tohoto typu na světě.

 V současné době tvoří Elizejská pole soustavu několika náměstí. Nachází se zde také sídlo francouzského prezidenta.

Každý rok v den dobytí Bastily se na hlavní třídě země koná vojenská přehlídka. Trasa národního cyklistického závodu Tour de France se rovněž neobejde bez průjezdu po Elizejských polích.

Montmartre

Kdysi to byla samotná předměstí Paříže, místo, které si vybírali mladí a neznámí umělci, spisovatelé a sochaři kvůli nejnižším cenám nájemného.

Postupem času se Montmartre proměnil v bohémskou čtvrť s pikantní atmosférou umění a svobody ve všech smyslech slova. Místní kavárny a kabaret se staly oblíbenými místy pařížských večírků, kde Picasso, Degas a Renoir trávili večery u sklenky vína.

Pokud se chcete ponořit do nočního života Montmartru, vydejte se do Moulin Rouge, kultovního kabaretu s okouzlujícími představeními. Tato exkurze je však vhodná pouze pro dospělé, protože v noci se tato čtvrť mění v místo, kde se některé zábavní nabídky mohou jevit jako nevhodné.

Eiffelova věž

Symbol Paříže a nejznámější stavba Francie ne vždy vzbuzovala obdiv Pařížanů a turistů.

Věž byla postavena v roce 1889, a proto byla považována za naprosto nevhodnou stavbu, která kazila vzhled centra města.

Petice nespokojených obyvatel zůstaly bez odpovědi. Nezbývalo jim tedy nic jiného, než obdivovat dílo Gustava Eiffela. Dnes je věž symbolem Paříže i celé Francie. Je také rekordmanem v počtu návštěvníků mezi všemi památkami hlavního města.

Muzea

Louvre — jedno z největších muzeí na světě. Je zde shromážděno přibližně 35 000 exponátů, které představují umělecké výtvory lidstva od antiky až do poloviny 19. století. V jeho depozitářích jsou uloženy desítky dalších mistrovských děl nejvýznamnějšího světového umění.

Výstavy se neustále obměňují a každoročně je navštíví více než 10 milionů turistů z celého světa. “Mona Lisa” od Leonarda da Vinciho přitahuje každý den tisíce obdivovatelů, kteří touží vidět tento slavný portrét zblízka. Je to opravdové štěstí pro každého, komu se podaří protlačit se skrz velký dav.

Centrum Pompidou bude zajímavé pro všechny, kdo se zajímají o současné umění. Bylo založeno za účelem studia a podpory různých uměleckých oborů, jako je tanec, hudba a různé žánry výtvarného umění.

Bylo nemožné si představit prohlídku Paříže bez legendární katedrály Notre-Dame de Paris. Na jaře roku 2019 však došlo k velkému požáru, v jehož důsledku vyhořela značná část dřevěných konstrukcí.

Střecha byla téměř zcela zničena. Věž z 19. století shořela, ale dvě věže a nádherné vitráže zůstaly nepoškozené, stejně jako varhany. Hasicí pěna však varhanám způsobila určité strukturální poškození.

Jako by to bylo osudem, byly světově proslulé sochy chimér odeslány k restaurování pět dní před požárem. Zhruba třetina uměleckých děl, která byla v katedrále uchovávána po staletí, byla zachráněna. Mezi nimi je trnová koruna, několik soch a obrazy ze slavné série “Květen”. Zachráněné obrazy ze série “Květen” byly rovněž odeslány k restaurování.

V současné době prochází katedrála restaurátorskými pracemi. Podle předběžných odhadů budou trvat více než dvacet let a budou stát nejméně 1 miliardu eur. Především však existuje naděje, že Notre-Dame za několik let obnoví své bohoslužby.

Provence

Polovina léta je nejvhodnější dobou pro návštěvu této oblasti, protože levandulová pole začínají kvést koncem června. Tato pohádková podívaná se opakuje vlna za vlnou a trvá měsíc a půl. Různé části území kvetou v různých obdobích. Proto si budete muset v jakékoli cestovní kanceláři v Provence pořídit mapu kvetení levandule, abyste si mohli vychutnat voňavou symfonii tohoto ráje.

Plateau de Valensol — to je skutečně úchvatný pohled, protože deset voňavých levandulových polí se táhne po celé oblasti v délce několika kilometrů. Tato malebná oblast v Horních Alpách přitahuje během sezóny tisíce turistů. Místní obyvatelé pořádají levandulové festivaly s trhy a pestrými představeními, aby pobavili návštěvníky.

Francouzská Riviéra (Azurové pobřeží)

Toto pobřeží se táhne na jihovýchodě Středozemního moře. Je to místo s nejlepším podnebím v celé Francii. Nikde jinde není léto tak příjemné a teplé a zima tak mírná.

Čistý horský vzduch, smíchaný s mořským vánkem, vytváří blahodárnou atmosféru, kde se dýchá mimořádně snadno. Azurové pobřeží zůstává jedním z nejlepších evropských letovisek, ceny nemovitostí však překonávají všechny možné rekordy. Ani taková nevýhoda, jako jsou oblázkové pláže, nezastaví každoroční příliv turistů, mezi nimiž je mnoho světově proslulých osobností.

Nejlepší způsob, jak prozkoumat to nejlepší z Francouzské Riviéry, je pronajmout si auto a vydat se na výlet s Nice jako výchozím bodem. Hlavní město Azurového pobřeží je centrem divadel a muzeí celého východního Francie.

Menton — další místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Blízkost Itálie zanechala svou stopu ve všem: v přírodě, architektuře i způsobu života. Olivové a citrusové háje, domy i temperament místních obyvatel velmi připomínají italský způsob života.

Únor je zde výjimečným obdobím. V tomto období se koná Festival citronů, neboli festival citronů pěstovaných v Mentonu, které rodí plody po celý rok.

Ráj pro milovníky hazardních her se nachází 20 km východně od Nice — je jím knížectví Monako, pohádkové město-stát s 40 000 obyvateli. Místní parky, ulice a náměstí připomínají nádherné obrazy.

Evropská smetánka, která miluje hazardní hry, přijíždí zahrát si poker nebo ruletu do kasina v Monaku. I vy můžete mít velké štěstí, pokud porazíte slavného soupeře a máte k dispozici několik set dolarů.

Cap d’Antibes je plážové letovisko a poměrně drahé rekreační středisko. Ceny za ubytování v hotelech i za nemovitosti jsou vysoké. Písečné pláže zde však patří převážně městu, což znamená, že jsou zdarma. Navíc jsou pláže dokonale čisté a udržované.

Místní obyvatelé tam obvykle tráví víkendy a pořádají pikniky. Můžete si tedy užít volný čas s košíkem křupavých francouzských baget, sýrem, ovocem a vínem.

Dalšími třemi městy na této cestě jsou Cannes, Saint-Raphaël a Marseille (druhé největší město Francie). Cesta mezi těmito městy je sama o sobě dobrodružstvím. Uvidíte nádherné červené skály pohoří Estérel, vesnice s krásnými plážemi a setkáte se s pohostinností místních obyvatel.

Zámky

Francie — země zámků. V každém regionu se určitě nachází alespoň jedna památka středověké architektury. V údolí řeky Loiry jich jsou desítky. Navíc byly všechny zámky zrestaurovány a nyní se těší z návštěvníků.

Mezi nejznámější z nich patří — Chénonceau, Blois a d’Amboise. Byly postaveny v období mezi 10. a 14. stoletím a sloužily svým korunovaným majitelům jako rodinná sídla, lovecké revíry a útočiště před nepřáteli.

V průběhu dějin zámky několikrát změnily své majitele, přežily nespočet válek a tři revoluce. V současné době v nich sídlí muzea, kde jsou věrně zrekonstruovány úchvatně luxusní interiéry královských paláců.

Cena vstupenek se pohybuje od 5 do 20 eur v závislosti na typu a délce návštěvy. Dostat se tam lze vysokorychlostním vlakem nebo autobusem z Paříže.

Jídlo

Žádná kuchyně na světě se nevyznačuje takovou výjimečností jako ta francouzská. Najdeme v ní dokonce i lidový a aristokratický směr.

Lidová kuchyně — to jsou vydatná, snadno připravitelná a levná jídla. Hlavním principem je smíchat to, co je zrovna po ruce, a dát to do trouby, na pánev nebo do pekáče. Skvělým příkladem je francouzský provensálský ratatouille, který se připravuje z jakékoli čerstvé zeleniny, naskládané ve vrstvách na plech a zapečené v troubě.

Zcela jiná věc je aristokratická kuchyně. Rozhodující slovo v kulinářských trendech dvorské kuchyně měl rod Bourbonů. Dvorní kuchaři mezi sebou soutěžili, aby ohromili královskou rodinu. Vytvářeli rafinované omáčky, saláty, masové pokrmy a lákavé dezerty.

Mnohé z výše zmíněných delikates nezapadly v zapomnění. Bešamel, bearnese, holandská omáčkaaveloutétvoří základ pro přípravu nesčetných nových a modernějších variant po celém světě. Kromě toho se vždy podávají k mnoha masovým a rybím pokrmům.

Legendou francouzské kuchyně je cibulová polévka, která se podává jako samostatná porce v hrnci. Polévka je hustá, sytá a voňavá a obvykle se vaří tak dlouho, až cibule zkaramelizuje. Ačkoli se její příprava zdá být jednoduchá, může to vyžadovat určitou trpělivost a zkušenosti.

Existují dvě teorie o jeho původu. Podle lidové legendy přivezl recept na cibulovou polévku polský kuchař. Aristokratická teorie však tvrdí, že polévku uvařil sám král Ludvík XIV., když zjistil, že ve svém loveckém sídle zůstal sám bez zásob a kuchařů.

Ve skutečnosti nezáleží na tom, odkud francouzská cibulová polévka pochází. Po staletí patří k oblíbeným pokrmům v každé francouzské rodině.

Během pobytu ve Francii vás jistě velmi zaujme stravovací kultura místních obyvatel. Typická večeře se obvykle skládá ze sedmi chodů. Nejprve se podávají předkrmy a poté porce polévky.

Poté se podává hlavní chod. Obvykle se jedná o masové nebo rybí jídlo se salátem. Sýrový talíř a víno jsou rovněž nedílnou součástí každého jídla.

Stravovací návyky Francouzů mohou někdy působit poněkud šokujícím dojmem. Vše namáčejí do omáčky, ať už jde o maso, ryby, sýr nebo chléb.

Sušenky, vafle nebo toast je třeba lehce namočit do šálku kávy, aniž by na povrchu zůstaly mastné skvrny, drobky nebo kousky. Je zajímavé, že i když se z nich stanou prezidenti, ministři nebo bankéři, praví Francouzi své zvyky nemění ani při slavnostních večírcích či večeřích. Princip namáčení potravin zůstává stejný, a i když se to může zdát nepříjemné, chuť je prostě fantastická!

Sýry a víno — to je jakási staletá pýcha Francouzů.Výroba sýrů se vyvíjela po stovky let. Vzniklo více než 200 druhů sýrů.Talíř plný tenkých plátků sýra, ať už jako hlavní chod nebo jen jako předkrm pro hosty, se již dávno stal neodmyslitelnou delikatesou na stole.

Každý region má svou celosvětově známou zvláštnost. Jižní část Francie hraničí s pobřežím Středozemního moře v blízkosti Itálie, a právě proto strava místních obyvatel vždy zahrnuje velké množství ryb a mořských plodů. Existují však i regiony, které leží poměrně daleko od moře, kde je strava poněkud vydatnější a bohatá na maso a zeleninu.

Německo mělo velký vliv na sousední Alsasko. Místní kuchyně je velmi podobná té německé. K obědu se zde podávají vydatná a tučná jídla, jako jsou brambory a dušené vepřové maso, kyselé zelí a jídla připravovaná flambováním.

Provensálská kuchyně naopak nabízí celou řadu zeleninových pokrmů. Zeleninu kombinují v neobvyklých kombinacích a poté ji vaří, smaží, zapékají nebo prostě konzumují syrovou.

Francouzské dezerty vzešly téměř výhradně z rafinované šlechtické kuchyně. Některé z nich, jako například makronky, byly darem od Italů a Angličanů. Stejně jako vědci i dvorní kuchaři hledali něco neobvyklého a nakonec vynalezli pudinkové těsto a z něj vynikající dezerty, jako jsou ekléry a profiteroly.

Francie je v mnoha ohledech světovým vzorem. Francouzský sýr a víno jsou považovány za nejlepší na světě. Francouzské parfémy a kosmetika jsou skutečně nepřekonatelné. Francouzská literatura, umění a architektura zdobí korunu lidstva jako drahokamy.

Nejčastější dotazy