Marie Terezie — životopis, reformy, děti a odkaz panovnice

Protože žena na trůnu byla v té době vnímána jako slabá panovnice, Karel vydal Pragmatickou sankci. Tento zákon umožňoval dědění zemí v ženské linii a sousední státy uznávaly její dědické právo.

Karel VI. zemřel v roce 1740. Sousední státy vzápětí porušily Pragmatickou sankci a vznesly nároky na některá území. Nová panovnice za ně musela bojovat, přesto však o část držav přišla. Mariina vláda trvala přesně 40 let, od roku 1740 do roku 1780. Stala se habsburská panovnice. Během svého života zároveň nosila tituly arcivévodkyně rakouská a Česká královna.

V roce 1745 byl Mariin manžel František Štěpán Lotrinský zvolen císařem Svaté říše římské. Jeho manželka se tak automaticky stala císařovnou. Zemi však po celou dobu řídila Marie Terezie. Za 40 let vlády stihla prosadit řadu citelných změn. Reformy se týkaly státní správy, daní, armády i vzdělávání.

Panovnice porodila 16 dětí. Patřili mezi ně budoucí císaři Josef II. a Leopold II. i francouzská královna Marie Antoinetta. Císařovna zemřela ve Vídni 29. listopadu 1780. Dále se podíváme na to, kdy vládla Marie Terezie, a jaký odkaz po sobě zanechala.

Původ a dětství Marie Terezie

Potenciální a jediný dědic Karla VI. zemřel už v kojeneckém věku. Císař poté žádného dalšího syna neměl. Mariino dětství proto probíhalo ve znamení příprav na budoucí vládu. Otec Marie Terezie si uvědomoval, že pro ženu nebude snadné nastoupit na trůn. Zajistil jí proto odpovídající výchovu a vzdělání. Z právního hlediska Karel VI. zakotvil její nárok v dokumentu Pragmatická sankce a usiloval o jeho uznání všemi sousedními státy.

Historikové přesně vědí, kdy se narodila Marie Terezie. Budoucí císařovna přišla na svět 13. května 1717. Její vzdělávání bylo svěřeno členům jezuitského řádu. Jezuitská výchova zahrnovala studium katolického náboženství, světových dějin a jazyků, konkrétně francouzštiny, latiny a němčiny. Součástí kulturního vzdělávání byla hudba, zpěv, tanec a studium dvorské etikety. V mládí si Marie zvykala na život u dvora jako dědička trůnu. Otec si uvědomoval, že v budoucnu bude muset komunikovat se zástupci evropských dvorů. Musela proto umět vést společenskou konverzaci. Politického vzdělání však dostala jen velmi málo, protože Karel dívku nepřipravoval na samostatnou vládu.

Námluvy a manželství s Františkem Štěpánem

K prvnímu setkání s budoucím manžel Marie Terezie, kterým byl František Štěpán Lotrinský, došlo, když bylo dívce šest let a mladíkovi patnáct. Mladý lotrinský vévoda často pobýval u vídeňského dvora a s Marií trávil dlouhou dobu. Císař se k Františku Štěpánovi choval jako k vlastnímu synovi. Přestože někdy pochyboval o jejich budoucím sňatku, myšlenky na spojení s lotrinskou dynastií se nakonec nevzdal.

Zasnoubení páru proběhlo 31. ledna 1736. Zima ve Vídeň 1736 přinesla ještě jednu významnou událost, když se 12. února konala svatba princezny Marie Terezie. Dynastický sňatek byl součástí politiky, upevnil vztahy mezi oběma rody a položil základ habsbursko-lotrinská dynastie.

Manželé se skutečně milovali a po celý společný život si zachovali blízký vztah, což bylo mezi evropskými dynastiemi 18. století poměrně vzácné. Označovat svazek Marie Terezie a jejího manžel pouze za politické spojenectví by proto nebylo přesné. František Štěpán se stal nejbližším spojencem arcivévodkyně a člověkem, kterému důvěřovala. Po jeho smrti se již znovu neprovdala.

Nástup Marie Terezie na trůn v roce 1740

Smrt Karla VI. dne 20. října 1740 umožnila Marii Terezii zdědit habsburský trůn a stát se panovnicí Rakouska, Čech a Uher. Období od roku 1740 do roku 1780, kdy vládla Marie Terezie, bylo významné pro rozvoj státu. Nejprve však mladá panovnice potřebovala upevnit své postavení na trůnu. Formálně bylo její právo na ženská vláda zakotveno Pragmatickou sankcí. V praxi se však nástupnictví okamžitě ocitlo v ohrožení. Několik sousedních evropských států její bezvýhradné právo vládnout neuznalo a pokusilo se silou získat část jejích zemí.

První roky, kdy probíhala vláda Marie Terezie, byly poznamenány válkou a tlakem ze strany vládců jiných mocností. Aby mladá královna upevnila své postavení, získala podporu spojenců a přijala tituly v zemích, které patřily do jejích držav. Patřily mezi ně:

1. arcivévodkyně rakouská;
2. královna česká a uherská;
3. vévodkyně lotrinská a toskánská.

Titul císařovny však Marie oficiálně neměla. Patřil jejímu manželovi Františku I., který byl od roku 1745 císařem Svaté říše římské. Císařský titul žena používala pouze jako manželka císaře, zatímco sama zůstávala nezávislou panovnice dědičných zemí.

Války o rakouské dědictví a slezské války

Pro Marie Terezie začaly první války prakticky okamžitě po smrti jejího otce. Habsburské dědictví bylo pro okolní státy velmi lákavé a vláda ženy se mnohým zdála slabá. Hlavním soupeřem Marie Terezie se ve válkách stal pruský král Fridrich II. Na trůn nastoupil rovněž v roce 1740 a okamžitě se rozhodl získat bohaté Slezsko.

První slezská válka trvala od roku 1740 do roku 1742. Zahájil ji právě pruský král, kterého podporovaly Bavorsko a Francie. Během bojů spojenci obsadili Prahu. Ztráta Slezska byla ze strany Marie vynuceným krokem. Výměnou za mírovou dohodu a uznání jejího postavení rakouské panovnice se vzdala Horního a Dolního Slezska.

Druhá slezské války začala v roce 1744, kdy pruská vojska znovu vpadla do Čech a oblehla Prahu. Válka trvala téměř rok a půl a 25. prosince 1745 obě strany podepsaly drážďanský mír. Dokument potvrdil vládu Pruska nad většinou Slezska.

Třetím a posledním velkým střetem se stala sedmiletá válka v letech 1756–1763. Marie Terezie uzavřela spojenectví s Francií a Ruskem a předtím provedla rozsáhlou reformu armády. Cíl byl jediný, získat ztracenou provincii zpět. Ani těžké boje a obsazení téměř celého Pruska Ruskem však Fridricha nedonutily vzdát se Slezska. Hubertusburský mír definitivně potvrdil vyčlenění těchto zemí z rakouské dědictví. Porážky ve válkách však přiměly Marii Terezii posílit armádu a přebudovat státní správu.

Tereziánské reformy — přehled nejdůležitějších změn

Už první války Marie Terezie ukázaly, že je třeba věnovat pozornost armádě a celkovému stavu státu. Vláda královny musela být silná a stabilní. Všechny následující reformy Marie Terezie proto směřovaly k upevnění moci a zvýšení možností monarchie.

Základem těchto procesů byla centralizace moci. Vzhledem k rozsáhlému území svých držav se Marie Terezie snažila předat více pravomocí ústředním institucím ve Vídni. Hlavní město se tak stalo hlavním správním centrem monarchie. Správní reforma nakonec zasáhla daně, armádu, soudnictví i státní instituce. Marie Terezie provedla tyto reformy:

• Tereziánský zákoník. Trestní zákoník přijatý v roce 1768 sjednotil pravidla trestního práva a soudního řízení v rakouských a českých zemích monarchie.
• Daňová reforma. Úřady začaly systematicky evidovat obyvatelstvo, budovy a pozemkový majetek, aby mohly přesněji rozdělovat daňovou povinnost. Reforma se dotkla také šlechty, která dříve využívala rozsáhlá daňová privilegia.
• Zavedení popisných čísel domů. V roce 1770 se domy začaly označovat pořadovými čísly. Nový systém usnadnil evidenci.
• Zahájení očkování proti neštovicím. Po epidemii v roce 1767 Marie Terezie podpořila rozšíření očkování proti neštovicím.
• Povinná školní docházka Marie Terezie. Školská reforma z roku 1774 zavedla povinné základní vzdělávání pro děti od 6 do 12 let.
• Budování sítě silnic a manufaktur. Za Marie Terezie se rozšiřovala síť cest spojujících velká města a obchodní centra. Stát zároveň podporoval manufaktury ve snaze zvýšit domácí výrobu a snížit závislost na dovozu.
• První papírové bankovky v oběhu. V roce 1762 se v monarchii objevily první papírové peníze vydané Vídeňskou městskou bankou.
• Stavba kasáren, nemocnic a starobinců. Ve městech se začaly stavět kasárny, nemocnice a zařízení určená starým a chudým lidem.

Marie Terezie uskutečňovala všechny reformy v duchu principů osvícenský absolutismus. Zlepšovala různé oblasti společenského, vojenského a kulturního života, obyvatelé země však nadále zůstávali poddanými monarchie, nikoli plnoprávnými občany státu.

Školská reforma Marie Terezie a povinná školní docházka

Nejdiskutovanějším počinem Marie se stala reforma školství. Rozšířila síť škol různých typů. Ačkoli ne ve všech zemích okamžitě, povinná školní docházka Marie Terezie, zavedená v roce 1774, se postupně rozšířila po celé zemi. Základem reformy se stal řád Allgemeine Schulordnung. Stanovil povinnost vzdělávat děti ve věku od 6 do 12 let a zavedl nová pravidla organizace škol, které byly rozděleny do tří typů:

• triviální školy — poskytovaly základní vzdělání a vznikaly především na vesnicích;
• hlavní školy — nabízely širší vzdělávací program a fungovaly ve městech;
• normální školy — sloužily jako vzor pro organizaci vzdělávání a testovaly se v nich nové programy a přístupy.

Role Marie Terezie a její povinná školní docházka výrazně zvýšily gramotnost poddaných. Po reformě přicházeli do různých odvětví i do armády vzdělaní lidé, kteří uměli číst a psát a znali základy věd. Vzdělávací reforma 18. století významně změnila vzdělávání v českých zemích, které začalo být vnímáno jako povinnost všech poddaných vůči státu, nikoli jako výsada vybraných rodin.

Robotní patent a postavení poddaných za Marie Terezie

Robotní patent 1775 změnil postavení rolníků ve společnosti. Dokument omezil robotní povinnosti sedláků. Nově měli pro vrchnost pracovat maximálně tři dny v týdnu. Středověký feudální systém byl založen na závislosti poddaných na vrchnosti. Reforma však dávala rolníkům více práv a svobody. Šlechta proto zavádění nových pravidel silně odmítala, protože nechtěla ztratit kontrolu nad poddanství.

Z tohoto důvodu se Marie Terezie nepodařilo dokončit zrušení nevolnictví ve všech zemích. Její selská reforma však položila základy dalších změn. Po Mariině smrti vydal její syn Josef II. v roce 1781 patent, který zrušil osobní závislost poddaných. Pro rolníky znamenaly změny z roku 1775 zavedení skutečných omezení pro vrchnost, která byla známá svévolným a tvrdým jednáním. Reforma tak dále posílila ochranu poddaných monarchie.

Sňatková politika Marie Terezie

Ve středověké Evropě se dynastická politika opírala především o příbuzenské vztahy a sňatky. K upevňování moci Marie Terezie a Františka Štěpána pomáhaly i jejich děti. Arcivévodkyně rodila šestnáctkrát. Měla 11 dcer a 5 synů, dospělosti se však dožilo pouze 9 dětí. Zdravé dcery byly provdávány za představitele evropské šlechty. Hlavním cílem byli příslušníci Bourbonské rody.

Zvolená strategie vynesla císařovně charakteristické označení Marie Terezie Bourbonská. Sňatky jejích dětí posilovaly mezinárodní vazby Habsburků a snižovaly riziko nových konfliktů.

Ze všech manželství dcer Habsburků se největší slávy dostalo Marii Antoinettě, která se stala královnou Francie. V roce 1770 byla provdána za francouzského dauphina Ludvíka, budoucího krále Ludvíka XVI. Sňatky téměř všech dcer organizovali jejich rodiče. Výjimkou byla Marie Kristýna, která dostala právo vybrat si manžela sama, což bylo v 18. století neslýchané. Později se provdala za Alberta Sasko-Těšínského. Dvě dcery Marie Terezie se kvůli zdravotním problémům nikdy neprovdaly.

Děti Marie Terezie — přehled všech šestnácti potomků

V manželství s Františkem Štěpánem porodila Marie Terezie šestnáct dětí. Kojenecký věk přežilo 13 z nich a 10 se dožilo dospělost. Jejich osudy byly velmi rozdílné. Některé děti Marie Terezie zdědily trůny a vévodství, jiné si zvolily církevní dráhu. Toto jsou synové panovnického páru:

• Josef II. — prvorozený syn a budoucí císař. Po smrti matky převzal vládu a pokračoval v její reformní politice.
• Karel Josef — zemřel v dětství na neštovice a nedožil se dospělosti.
• Leopold II. — po Josefovi II. se stal císařem, předtím byl velkovévodou toskánským.
• Ferdinand Karel — získal titul milánského vévody a podílel se na správě italských držav Habsburků.
• Maxmilián František — zvolil si duchovní dráhu a stal se kolínským arcibiskupem.

Marie Terezie měla také děti ženského pohlaví. Sňatky jejích dcer významně pomohly upevnit politické vztahy s dalšími evropskými dynastiemi:

• Marie Antoinette — mladší dcera, která se stala francouzskou královnou. Během Francouzské revoluce byla popravena gilotinou.
• Marie Kristýna — jediná dcera, které matka dovolila vybrat si manžela podle vlastního rozhodnutí. Jejím vyvoleným se stal Albert Sasko-Těšínský.
• Marie Amálie — po sňatku s Ferdinandem Bourbonsko-Parmaským se stala parmskou vévodkyní.
• Marie Karolína — provdala se za Ferdinanda Neapolského a stala se královnou Neapole a Sicílie.
• Marie Alžběta — kvůli následkům neštovic zůstala svobodná a neuzavřela dynastický sňatek.
• Marie Anna — kvůli zdravotním problémům se neprovdala a později se stala abatyší.

Pro Marie Terezie děti představovaly významný nástroj politiky 18. století a díky nim se rozšiřoval vliv potomci habsburků po celé Evropě.

Kolik dětí měla Marie Terezie a kolik se dožilo dospělosti?

Vysoká dětská úmrtnost byla v době života Mariiných dětí běžným jevem. Před nemocemi nebyly plně chráněny ani habsburské děti. Hlavní příčinou dětská úmrtnost v rodině byly neštovice, které v 18. století představovaly obzvlášť nebezpečnou nemoc pro děti. Tři děti před nimi nedokázali zachránit ani nejlepší dvorní lékaři.

Do plnoletost se dožilo 10 ze 16 potomků. Pro samotnou císařovnu byla ztráta dětí vždy osobní tragédií bez ohledu na to, kolik dětí měla Marie Terezie. Za zmínku stojí, že v rodině byly tři dívky se jménem Marie Karolína, ale dospělosti se dožila pouze nejmladší, která se později stala královnou Neapole a Sicílie.

V souvislosti s romantizací panovnice může vyvstat otázka, kolik měla Marie Terezie dětí se svým manželem. Františku Štěpánovi zůstala věrná až do smrti a všech 16 dětí porodila právě jemu.

Měla Marie Terezie nemanželské dítě?

Marie Terezie nemanželské dítě neměla a všechna opačná tvrzení jsou pouze pověsti. Svého manžela hluboce milovala a nikdy mu nebyla nevěrná. Samotný František Štěpán byl spojován s mimomanželskými vztahy, neexistují však důkazy o tom, že by z nich měl děti, stejně jako není potvrzen jeho intimní vztah s nejslavnější ženou, s níž býval spojován, Marií Vilemínou von Neipperg.

Všech 16 Mariiných dětí se narodilo v zákonném manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským, přestože sama panovnice nesla manželovy nevěry těžce.

Existuje však historická fakta, která mohou vyvolat dojem, že nemanželské dítě u Marie Terezie skutečně existovalo. Jde ale o záměnu. Její jmenovkyni Marii Terezii Španělské, manželce Ludvíka XIV., je připisována nemanželská dcera. Tato žena však nemá nic společného s habsburská rodina.

Manžel Marie Terezie — František Štěpán Lotrinský

František Štěpán Lotrinský byl podle historických pramenů i ve skutečnosti jediným manželem Marie Terezie. Jejich vztah se začal formovat už v době, kdy bylo budoucí panovnici šest let. Její otec tehdy začal Františka vnímat jako možného budoucího dynastického manžela své dcery a dědičky a budoucího zetě často zval ke svému dvoru. Když bylo princezně téměř 19 let, provdala se za něj a tím založila habsbursko-lotrinská dynastie. Manželé se milovali a zůstávali si blízcí i v době, kdy měli rozdílné názory na vedení státních záležitostí. Proto bylo vždy dobře známo, kdo byl manžel Marie Terezie.

Jejich společný rodinný život pokračoval až do náhlé smrti Františka Štěpána 18. srpna 1765 v Innsbrucku. Pro Marii Terezii byla ztráta manžela těžkou ranou. Už se znovu neprovdala a zachovala vdovství až do konce svého života. Po celou dobu nosila černé šaty, vdovský čepec a perlový náhrdelník jako symboly pokračujícího smutku. Osobní ztráta výrazně změnila její vzhled i každodenní život. Po smrti manžela vládla společně se svým nejstarším synem a dědicem Josefem II.

Rodiče Marie Terezie — Karel VI. a Alžběta Kristýna

Oficiálně se uvádí, že Rodiče Marie Terezie patřili k habsburský rod. Její otec Karel VI. byl posledním mužským představitelem habsburské dynastie. Mariinou matkou byla Alžběta Kristýna Brunšvická. Manželům se narodily tři dcery, Marie Terezie, Marie Anna a Marie Amálie, a jeden syn. Dospělosti se dožily pouze dvě děti. Jedna dcera zemřela při porodu a jediný syn žil jen několik měsíců.

Aby zachoval dynastické državy své rodině, prosadil otec Marie Terezie Karel VI. přijetí dokumentu Pragmatická sankce. Ten umožňoval přechod dědičných zemí na dceru v případě, že nebude existovat mužský dědic. Po císařově smrti 20. října 1740 Marie Terezie zdědila jeho území a stala se panovnicí. Přestože Pragmatickou sankci během života jejího otce uznaly všechny evropské monarchie, musela Marie své dědické právo hájit prakticky po celý život.

Smrt Marie Terezie — konec éry a pohřeb ve Vídni

V posledních letech života se zdravotní stav Marie Terezie výrazně zhoršil. V roce 1767 prodělala pravé neštovice. Po nemoci trpěla dušností a problémy s dýcháním. Naposledy vážně onemocněla zápal plic 24. listopadu 1780, když jí bylo 63 let. O pět dní později zemřela. Její děti přesně věděly, kdy zemřela Marie Terezie, protože v okamžiku smrti byly s panovnicí v jejích komnatách.

Dne 3. prosince se konal slavnostní pohřeb v Kapucínská hrobka ve Vídni. Po celé zemi probíhaly zádušní mše. Královna byla pohřbena vedle svého manžela Františka Štěpána Lotrinského. Dlouhé období vlády Marie Terezie ukončilo její úmrtí. Lidé ji měli rádi a evropští panovníci ji respektovali. Dokonce i její dávný protivník Fridrich II. Pruský jí veřejně vzdal úctu.

Vídeň 1780 prožívala konec roku ve smutku. Smrt Marie Terezie připravila monarchii o starostlivou panovnici. Zanechala však po sobě významný odkaz panovnice. V jejích záměrech pokračoval syn Josef II., který po smrti svého otce vládl společně s matkou.

Na co zemřela Marie Terezie?

Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780 po prodělané nemoci. Její zdravotní problémy však začaly už o 13 let dříve. V roce 1767 onemocněla neštovice. Po nemoci jí zůstaly zdravotní komplikace, které vedly k dýchací potíže, dušnosti a kašli. Historikové přesně vědí, na co zemřela Marie Terezie. Příčinou bylo selhání dýchání v důsledku zápalu plic, který začal 24. listopadu 1780.

Za oficiální datum úmrtí se považuje 29. listopad 1780, kdy zemřela ve věku 63 let. Předtím, než jak zemřela Marie Terezie, se o ni staraly její děti. Až do posledního dechu se snažily zmírnit matčiny obtíže.

Kde je pohřbena Marie Terezie?

Na otázku, kde je pohřbena Marie Terezie, existuje přesná odpověď. Hrobka panovnice se nachází v Kapuzinergruft ve Vídeň, která se oficiálně nazývá Kaisergruft neboli Císařská hrobka. Jde o hlavní císařská hrobka Habsburků. Kromě císařovny zde odpočívá 12 císařů a 19 dalších členů dynastie.

Císařovna svého manžela hluboce milovala, a proto se hrobka Marie Terezie nachází vedle místa posledního odpočinku Františka Štěpána. Jejich společný sarkofág je považován za největší a nejbohatěji zdobený v celé kryptě. Habsburský pohřeb jedné z nejvlivnějších panovnic 18. století byl velmi okázalý. Bohatá výzdoba sarkofágu proto odpovídá císařskému postavení manželů a odráží význam Marie Terezie v dějinách habsburské monarchie.

Mince Marie Terezie — tolar, krejcar, scuda a další

Období vlády Marie Terezie přineslo větší rozmanitost do měnového systému habsburské monarchie. V oběhu byly různé nominály ze stříbra, mědi a zlata. Reformy standardizovaly peněžní oběh. Mince Marie Terezie jsou mezi sběrateli žádané dodnes. Toto jsou hlavní druhy mincí spojovaných se slavnou panovnicí:

• Stříbrné poltury — drobné stříbrné mince určené pro každodenní platby.
• Měděné poltury — drobné mince nízké nominální hodnoty.
• Krejcary — rozšířené oběžné mince, mimo jiné v hodnotách 1, 5 a 20 krejcarů.
• Tolar Marie Terezie 1780 — nejznámější obchodní mince, která byla přijímána i mimo monarchii. Datum ražba 1780 se používalo i po smrti císařovny.
• Zlaté dukáty — prestižní zlaté mince určené k větším platbám a uchování majetku.
• Zlaté sovereigny — britské zlaté mince, které byly v oběhu také na území habsburských držav.
• Scuda Marie Terezie — stříbrný typ mince. Scudo se razilo v Miláně pro platby v italských zemích.

Tolar Marie Terezie je mezi numismatiky ceněn mimořádně vysoko. Exemplář stříbrné tolary s datem 1780 se po dlouhou dobu používal v mezinárodním obchodě, mimo jiné na Blízkém východě a v Africe.

Dnes se poltury Marie Terezie, tolary, dukáty a další emise neoceňují pouze podle nominální hodnoty. Pro sběratele jsou důležité rok, stav, varianta razidla a místo ražby. Moderní numizmatika je považuje za sběratelské mince. Stříbrné a zlaté exempláře jsou zajímavé také jako investiční kovy, které si mohou dlouhodobě zachovat hodnotu.

Investiční kovy Marie Terezie — sovereigny, scuda a tolary dnes

Zvlášť ceněné jsou investiční kovy Marie Terezie. Jde o exempláře z doby vlády císařovny, většinou vyrobené z drahých kovů. Nejznámější variantou zůstává stříbrný tolar. Jeho hmotnost činí 28,0668 g a byl ražen ze stříbro 833. Stříbrné scuda Marie Terezie, tolary a sovereigny odborníci téměř vždy posuzují jako investiční mince. Jejich konečná cena však kromě samotné hmotnosti kovu závisí také na dalších parametrech.

Zlaté sovereigny a tolary Marie Terezie jsou kvůli své popularitě často padělány, proto je před nákupem nutné pečlivě ověřit jejich pravost. Pro snížení rizika je vhodnější obracet se na důvěryhodné prodejce a numismatiky. Odborníci kontrolují pravost podle těchto parametrů:

• hmotnosti;
• průměru;
• tloušťky;
• detailů ražby;
• kvality hrany.

U potenciálně drahých exemplářů se provádí co nejpodrobnější analýza za použití dalších technologií a nástrojů, aby bylo možné prozkoumat i nejmenší detaily. Numizmatický trh je totiž plný padělků. Pro sběratelská hodnota jsou důležité vzácnost, stav, zvláštnosti a rok ražba.

Marie Terezie — zajímavosti a méně známá fakta

Marie Terezie je jako historická osobnost vědě velmi dobře známá. Podrobnosti o jejím životě a vládě jsou popsány v učebnicích, existují však i méně známá fakta o tom, jaká císařovna skutečně byla. Zde jsou některé zajímavosti o Marie Terezie, které ji ukazují z jiné stránky:

• Císařovna navrhla zavedení číslování domů v obcích. Tato novinka měla usnadnit evidenci poddaných, výběr daní a plnění jejich povinností.
• Manželské partnery pro své děti vybírala Marie Terezie osobně. Každý sňatek pro ni představoval možnost posílit vliv dynastie v Evropě. Pouze Marie Kristýna si svého manžela vybrala sama.
• Po smrti manžela v roce 1765 nosila Marie Terezie neustále černé oblečení. Posledních 15 let svého života prožila ve smutku a znovu se neprovdala.
• V roce 1767 panovnice těžce prodělala pravé neštovice, ale přežila.
• Díky dobrému vzdělání mluvila Marie Terezie plynně francouzsky, latinsky a německy a rozuměla italsky.
• Za její vlády se v habsburských zemích objevily první papírové peníze.
• Fridrich II. Pruský byl po mnoho let hlavním politickým protivníkem Marie. Zároveň byl manželem její sestřenice Alžběty Kristýny Brunšvické.
• Tolar s portrétem Marie Terezie se razí dodnes.
• Pro rozvoj země císařovna zahájila reformy školství, daňového systému, armády, roboty a dalších oblastí státní správy.

O Marie Terezie existuje mnoho informace, které ukazují těsné propojení jejího osobního života se státní politikou. Současní badatelé nadále zkoumají podobné historické kuriozity 18. století a méně známé habsburské zajímavosti.

Sochy a pomníky Marie Terezie — Praha, Vídeň a další místa

Nejznámější pomník Marie Terezie se nachází ve Vídeň. Vytvořil jej sochař Kaspar Zumbusch a slavnostně byl odhalen v roce 1888. Památník stojí na Maria-Theresien-Platz mezi Přírodovědným a Uměleckohistorickým muzeem. Socha Marie Terezie zobrazuje panovnici sedící na trůnu. Kolem ní jsou představitelé armády, politiky, vědy a umění. Kompozice zdůrazňuje, jak významné byly pro císařovnu jednotlivé oblasti společenského života. Bustou císařovny je ozdobena také její hrobka se sarkofágem.

Na náměstí Marie Terezie v Praha se rovněž nachází monument věnovaný císařovně. Pomníky a sochařská vyobrazení panovnice lze najít i v dalších městech střední Evropy, mimo jiné v Bratislavě, kde byl pomník odstraněn v roce 1921, v Budapešti a v Záhřebu. Tyto sochařské kompozice představují kulturní památka, které odrážejí význam této ženy v dějinách celé Evropy.

Marie Terezie — film a televizní seriál

V letech 2017–2022 vznikala pětidílná minisérie o životě Marie Terezie. Šlo o rozsáhlý projekt, jehož cílem bylo rekonstruovat období vlády císařovny. Film o Marie Terezie natočil režisér Robert Dornhelm, nominovaný na Oscara a cenu Emmy. Na natáčení se podílel mezinárodní tým filmařů z Rakouska, Česka, Maďarska a Slovenska a v poslední části také z Německa.

Samotnou Marie Terezie ve film ztvárnily hned tři herečky:

1. Marie-Luise Stockinger — první dvě části;
2. Stefanie Reinsperger — třetí a čtvrtá část;
3. Ursula Strauss — poslední část.

Františka Štěpána ztvárnil Vojta Kotek. Rozhodnutí tvůrců vystřídat představitelky hlavní role umožnilo ukázat různá období života Marie Terezie. Aby její osobnost zachytili co nejpřesněji, rozdělili režisér a jeho tým projekt do pěti částí.

Na Česká televize měl film premiéru na kanálu ČT1. Třetí část projektu během prvního uvedení sledovalo více než 1,5 milionu diváků, ostatní části přibližně 1 až 1,4 milionu. Takový úspěch lze snadno vysvětlit důrazem na věrné zachycení historické doby. Film se natáčel ve skutečných zámcích a pro herce byly ušity tisíce kostýmů.

Rodokmen Marie Terezie a její místo v habsburské dynastii

Je vhodné podívat se na to, jak významná byla v evropské politice Marie Terezie a její rodokmen. Panovnice byla poslední představitelkou přímé linie rodu Habsburků. Po sňatku s Františkem Štěpánem Lotrinským založila novou habsbursko-lotrinská dynastie. Přestože se provdala také proto, aby země získala legitimního mužského dědice a panovníka, který by posílil její postavení v očích sousedních států, skutečná moc nad zděděnými zeměmi vždy zůstávala v rukou Marie Terezie.

Potomci Marie Terezie ovlivňovali dynastickou politiku na celém kontinentu. Prostřednictvím četných sňatků jejích dětí a vnuků posilovala habsbursko-lotrinská dynastie vztahy s předními evropskými rody. V různých obdobích historie obsazovali nástupci Marie Terezie sedm evropské trůny. Podíleli se na vládě ve státech, mezi které patřily Itálie, Rakousko, Uhry a Francie. Rodina Marie Terezie se stala jednou z nejvlivnějších panovnických dynastií 18. a 19. století s pozoruhodnou genealogie.

Odkaz Marie Terezie — proč je považována za výjimečnou panovnici

Pro pochopení dějin českých zemí v 18. století je užitečné vědět, kdo byla Marie Terezie. Císařovna vládla rozsáhlé zemi více než 40 let. Marie Terezie zdědila obrovské území v době, kdy si na jeho části činilo nárok několik sousedních států. Zvlášť dlouho musela bojovat s Pruskem o zachování celistvosti zemí svého otce. Panovnici se však nikdy nepodařilo získat zpět Slezsko ztracené během válek. Aby dokázala obstát, Marie Terezie soustavně zlepšovala státní systém, armádu a vzdělávání. Tím začala reformní éra habsburské monarchie.

Česká panovnice spojovala tradiční monarchickou moc s myšlenkami osvícenský absolutismus. Některým jejím reformám se šlechta aktivně bránila. Odmítala především zmírnění robotních povinností a jejich omezení na tři dny místo pěti až sedmi.

Marie Terezie a její rodina měly vliv daleko za hranicemi habsburských držav. Její historický odkaz přetrval, protože reformy Marie Terezie ovlivňovaly vývoj státu ještě desítky let a jejich význam se neomezil pouze na 18. století. Historikové Marii nevnímají jen jako dlouho vládnoucí panovnici, ale také jako jednu z klíčových postav evropských dějin.

Často kladené otázky